Fotogalerie

První představení Řepských ochotníků po téměř osmdesáti letech.

Duchařská jednoaktovka Bouře duší, Café Otočka, 31.10.2025

I když se jednalo o první představení nového neznámého souboru, bylo vyprodáno! Představení se konalo v prostorách kavárny Otočka za plného provozu mezi návštěvníky. Na obr. vlevo nahoře sedící zády Denisa Pazderová v roli učitelky, Patrik Štěpánek jako hrabě von Hohenlohe a Elis Francová jako servírka. 

Naše historicky první recenze na naše divadelní představení:

"Ahoj, trochu kultury na dopolko…..

Měl jsem možnost navštívit ve večerních hodinách v předvečer Svátku Všech svatých tohoto zvolna končícího roku, představení na téma zjevení bloudícího ducha ve hře „Bouře duší“, které uvedl divadelní spolek „Řepští ochotníci“, pracující pod uměleckým vedením Pavla Bučka (vystupujícího, ve světě ve kterém vládnou můzy, pod uměleckým jménem Brian Storker). Musím říci, že se jednalo o jeho dramatickou prvotinu, i úplnou premiéru jakéhokoli představení jím založeného souboru, který navázal na ctitele divadelního kumštu v oblasti Řep působící v minulém i předminulém století, a tudíž jsem opravdu žádné zázraky – co do uměleckého zpracování předkládaného kusu ani co do hereckých výkonů, nečekal. Očekával jsem spíše příjemně strávený večer nad sklenkou moku lahodícího chuti a s ním spojené amatérské představení souboru, který odvede co možná nejlepší výkon směřující k pobavení diváctva. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem, spolu se svou suitou, byl od počátku nadšen nejen umně navozenou atmosférou místa konání (kavárna „Café Otočka“ byla na uvedení kusu velice dobře připravena), ale i velice precizně odvedeným představením. Úvodního slova se chopil sám autor díla a impresário souboru v jedné osobě, aby objasnil záměry svého souboru, směřujícího k povznesení ducha řepského ochotnického divadla a krátce představil divadelní kus, který se jeho soubor chystal přehrát. Pak již následovala samotná hra. Jak jsem již řekl byla atmosféra místa dotvořena velice umně, a to nejen za pomoci velice citlivého nasvícení prostoru kavárny, ale i díky reprodukovanému zvukovému podbarvení, které evokovalo opravdu zuřící bouři. Oba hlavní protagonisté zapůsobili na diváka velice sugestivně a bez jakéhokoli projevu nejistoty či tápání v textu, jak by bylo možno od neprofesionálů očekávat. Svou mluvou, gesty i doslova mistrným využíváním, byť i omezeného, prostoru kavárny, zatáhli diváka do děje a myslím, že po celou dobu představení z něj naprostou většinu sledujících nepustily. Dílo se svižně odvíjelo a nikdo u jeho sledování neměl prostor k nudě, neboť hra se odvíjela v jasném tempu a se střídavou změnou napětí. Předkládaný příběh generála vojsk císařských z doby bitvy na Bílé hoře a jeho nenadálé návštěvy se podařilo vkusně odvyprávět a divák si mohl odnést sugestivní a zajímavý prožitek. Je zde možno podotknout, že několik dialogů bylo možná až přespříliš protažených s nepatrně se opakující náladou na scéně, ale tento nedostatek nepřevážil nad celkovým vyzněním díla. Tento nedostatek lze však beze studu, dramatikovi odpustit. Závěrem tedy musím říct, že jsem ve svých očekáváních nebyl nikterak zklamán a odnesl jsem si příjemný kulturní zážitek i pocit, že i na ochotnické úrovni je stále možno oslovit platně srdce diváka a za to musím Řepským ochotníkům na tomto místě poděkovat.

3. 11. 2025, Jos. Eff."