Členové souboru

Brian Storker

Zakladatel a impresário Řepských ochotníků. Vlastním jménem Pavel Buček (*1970) člen souboru bývalého brněnského divadla Svatoboj (O komtesce Julince a ševci Ondrovi, Zkoušky čerta Belínka aj.), spisovatel (Dracula: Světlo a stín Řádu draka, Legenda o Hotel Castel Dracula), režisér a dramatik (Bouře duší, Dracula: Zrození legendy), držitel ceny Za přínos gotické literatuře.

Vystudoval management na vysoké škole a absolvoval Juridica na Právnické fakultě UK Praha. Ačkoliv svůj pracovní život zasvětil státním službám, svůj volný čas věnuje cestování, poznávání záhad a zejména literárnímu a divadelnímu umění. Storker při své literární a divadelní tvorbě využívá skutečné historické události, místa a postavy, které kombinuje s fiktivními prvky. Jeho gotické příběhy jsou zasazeny do temných a tajemných prostředí, což vytváří horrorovou atmosféru. Storker rovněž rád zkoumá  psychologii svých hrdinů a jejich strachy, což je klíčovým prvkem divadelní jednoaktovky Bouře duší.

Elis Francová

Zakladatelka Řepských ochotníků. Je především manželkou a matkou tří úžasných dětí. V mládí vystudovala práva, ale po narození dětí se jí život otočil vzhůru nohama a rozhodla se stát učitelkou. Studium pedagogiky úspěšně zakončila na pedagogické fakultě UK v květnu 2025. Nyní se věnuje učitelství v MŠ (v úžasné třídě Divočáků). Divadlo vždy milovala. Nejvíce jí ovlivnilo divadlo Járy Cimrmana, styl Dejvického divadla a nikdy nezapomene na výkon Vladimíra Javorského v Dostojevského Idiotovi. Studium na Pedf UK jí mimo jiné dalo vhled do dramatizace z jiného pohledu a do nesmírného přínosu ve vzdělávání, sebevnímání a sebeprezentaci. V MŠ se jí tato metoda velmi osvědčila při seznamování dětí s pověstmi a příběhy o historických osobnostech, které tak mohly opravdu prožít.

Denisa Pazderová

Zakladatelka Řepských ochotníků. Hrdá maminka již dospělé dcery. Za téměř půl století svého života vystřídala, zatím, dvě profese. V první se věnovala prodeji pánské módy a posléze trekingové obuvi. Po své současné práci pokukovala delší dobu a dodělala si potřebné vzdělání. A jak se říká: Kdo umí, umí, kdo neumí, učí. A tak již několik let je učitelkou v jedné místní mateřské škole. Svou práci miluje a v prostředí dětí se cítí šťastná. A volný čas? Ten ráda tráví se svým psem, se kterým se dlouhá léta věnovala agilitě a cvičák byl jejich druhým domovem. Má ráda taneční hudbu, na kterou si ráda hodí kopýtkem. Čas raději tráví v přírodě než ve městě. Na druhou stranu jí fascinují památky, které nám tu zanechali naši předci. Samozřejmě se ráda předvádí a hraje si na „někoho“. A právě tím je spojena její láska k divadlu a snaha o herectví s ochotníky.

Patrik Štěpánek

Zakladatel Řepských ochotníků. Patrik Štěpánek je člověk, který rád vnímá detaily kolem sebe a nechává věci plynout svým tempem. Dříve chodil do dramatického kroužku, kde měl pár rolí, a nyní se k divadlu vrátil. Stejně jako u jiných rozhodnutí je zvědavý, kam ho tato cesta dovede. Divadlo ho baví hlavně proto, že může na chvíli být někým jiným a zkoušet nové role, přičemž každá zkušenost pro něj něco přináší – nezáleží jen na výsledku, ale i na tom, co se při cestě dozví a zažije. Do souboru přináší svůj vlastní rytmus, jemný humor a nadhled.

Jana Kostrbová

Zakladatelka Řepských ochotníků. Narodila se v Praze v první polovině 80. let. S divadelním prostředím se setkávala od dětství - babička hrála v Lesním divadle v Řevnicích a dodnes si pamatuje, jak po zahradě běhala v jejích svátečních šatech a “hrála” si na princeznu. Později začala zpívat ve sboru Bambini di Praga. Když se na konci základní školy rozhodovala, v jakém studiu dál pokračovat, zvažovala DAMU, ale protože neměla žádné zkušenosti, zvolila raději Obchodní akademii a divadlo navštěvovala pouze jako divák. Po maturitě nastoupila do zaměstnání a až do odchodu na mateřskou pracovala v logistice. V době pandemie covidu se rozhodla pro změnu oboru, rekvalifikovala se na asistentku pedagoga a již několik let pracuje v řepské mateřské škole. Je vdaná, má dvě úžasné děti, které rostou jako z vody a dělají jí radost. Spolek Řepští ochotníci je její první skutečnou zkušeností s herectvím a je velmi vděčná kolegům i panu režisérovi, že s ní mají trpělivost. 

Milan Krucký

Před angažmá v Řepských ochotnících působil v ochotnickém spolku, kde ztvárňoval zejména role pro nejmenší diváky. V současném souboru působí od září 2025. Pracuje v telekomunikačních službách a ve svém volném čase rád cestuje. Miluje zejména hory a treky. Věnuje se rovněž kutilství, zejména práci se dřevem. Je rovněž sportovně založený a hraje amatérskou badmintonovou ligu.

Štěpán Pelc

Je ogar z Valašska a student, kterého divadlo okouzlilo už v dětství. Poprvé, když ve školce hrál Sluníčko v pohádce o Křemílkovi a Vochomůrkovi. Od té doby vystupoval v různých divadelních souborech – na základní škole, v ZUŠ, v loutkovém divadle Kohútek i na gymnáziu. Má rád hudbu, filmy, psaní i spaní a dobré jídlo. Divadlo pro něj znamená prostor svobody, fantazie a radosti z toho, že můžeme objevovat nové světy a příběhy.

Eva Štecová

Pochází z Moravské Třebové, ale v Praze Řepích už žije přes 30 let. Divadlo navštěvuje velmi často, je to její srdeční záležitost, proto má radost, že se může podílet na místním amatérském divadle i když jenom jako divadelní nadšenec.

Jana Báco

Radim Fichtner

Dávid Pásztor

Jaroslava Holová

Aneta Kubešová

Holka, která má raději, když se jí říká Anet a taky oslovení "holka" spíš než "paní", protože na tu se ještě prostě necítí, a to i přes to, že už má tahle "holka" manžela a dcerku. Je vystudovaný politologický filozof, ale na otázky s tím spojené se jí, prosím, raději moc neptejte, ví o tom už kulový. Lepší je to s její profesí mzdové účetní, tam už něco málo tuší. Co ale netuší vůbec, je to, proč nedokáže vydržet nesníst každý den alespoň malý kousek čokolády anebo nevypít denně alespoň šálek kávy! I když měří jen 157 cm, tak věřte, že její hlas naopak dokáže vylézt daleko nad její postavu. Miluje divadlo, deskovky, akčnění, cestování a blbnutí s její malou holčičkou. Nejlíp někde u móře, tam se to blbne nejlíp, když je teplo a sluníčko. A až se od toho móře zase vrátí, dejte jí jakoukoli roli a ona bude nejspokojenější! 

Aleš Dvořák

Když pomineme pantomimickou roli stromu na celoškolní besídce v sedmdesátých letech, dostaneme se v osmdesátých letech k pokusům o výrazový tanec a jednoaktovou hru na studiích farmacie, kroužku dramatického tvoření a psaní Ivana Vyskočila i k působení v souboru Anfas Vladimíra Zajíce. Na přelomu milénia se věnoval spontánnímu projevu při různých psychologických metodách, zejména rád vzpomíná na role v rodinných konstelacích. Nyní hodlá přispět k tvorbě a vystoupením Řepských ochotníků.

Vydal dvě sbírky poezie s vlastními ilustracemi a fotografiemi, je spoluautorem historických Příběhů ze Sadské. Přispívá do zpravodaje Řepská 17, téma vycházky do okolí blízkého i vzdálenějšího.

Šárka Kuželová

Co Šárka a divadlo? Od malička velká láska. Ale spíše v oblasti tance všech stylů. Velký zájem o folklor tradice, písničky, říkadla, a jeho scénické zpracování. Nejprve hudebně-dramatická výchova na PedF, pak taneční pedagogika na HAMU a pak mnoho let práce na ZUŠ. K tomu 30 let až dosud vedení Dětského folklorního souboru na Mělníku. Baví ji tvořit choreografie, miluje přednes poezie, moderování a přípravu programů a koncertů. Po 40ti letech je z rodinných důvodů zpátky v Praze. Jako čerstvý senior chce poznat jeviště i z jiné stránky, poznat nové fajn lidi a nemuset věci řídit, naopak, nechat se vést. To si užívá. 

Anna Plajerová

K divadlu ji přitahuje možnost na chvíli vystoupit z každodennosti a být někým jiným. Je pro ni prostorem autentických emocí, humoru a lidskosti. Tvoření vnímá jako přirozenou součást života, jako cestu, na které se může nejen projevit, ale i objevovat a učit.